Začínala jste v nemocnici už v roce 1982. Jaké byly Vaše první kroky?

Nastoupila jsem hned po škole. Začínala jsem na ARO, kde jsem několik let jezdila i na výjezdy. Byla to skvělá zkušenost, naučila jsem se rychle reagovat a pracovat v týmu. Po mateřské mi byla nabídnuta ranní směna a později pozice staniční sestry. ARO jsem zůstala věrná a strávila jsem tam celý svůj profesní život jako vrchní sestra.

Kdo Vás na této cestě nejvíce ovlivnil?

Za ta léta se vystřídalo mnoho primářů a kolegů. Každý z nich mi něco dal, ať už zkušenost, inspiraci nebo podporu. Neumím vybrat jednoho člověka, byla to spíše celá mozaika lidí, kteří mě posouvali dál.

Na co jste ve své kariéře nejvíce hrdá?

Jednoznačně na to, že jsem si při práci dodělala vysokou školu. Nebylo to jednoduché, zvlášť s rodinou a náročným provozem, ale zvládla jsem to a to je pro mě velká satisfakce.

Co je pro Vás na pracovišti nejdůležitější?

Kolektiv. Je to základ všeho. Abychom si navzájem rozuměli, respektovali se a dokázali spolu mluvit. Každý člověk je jiný, má jiné názory, nálady i zázemí doma – ale vždy je důležité hledat společnou cestu. Na operačním sále se musíte spolehnout jeden na druhého.

Jak dobíjíte energii, když je práce náročná?

Moje psychohygiena je jednoznačně příroda. Byla na dovolené v jižních Čechách, kterou jsem si naplno užila. Jsem spíš přírodní typ, zahrada, zvířátka, procházky, to je to, co mě dobíjí.

Blíží se Vaše předání funkce. Jak by měl podle Vás vypadat Váš nástupce?

Jedním slovem nestranný. Na takové pozici nesmí mít člověk oblíbené ani neoblíbené, musí dokázat jednat se všemi stejně. A hlavně s každým vyjít. Ten kolektiv je velký a různorodý, proto je nezbytné být spravedlivý a hledat kompromisy.

Je něco, co byste chtěla na závěr vzkázat?

Já jsem v nemocnici strávila celý svůj profesní život a nikdy jsem toho nelitovala. Mám tu práci ráda a jsem vděčná, že jsem mohla být součástí skvělého týmu. Člověk časem zjistí, že spousta věcí, které mu kdysi připadaly důležité, vlastně vůbec podstatné nejsou. Důležité je zůstat pozitivní, nezahořknout a radovat se z každého dne.

A také bych chtěla poděkovat za spolupráci, za podporu i za to, že každý z nás si do práce přináší kousek svého osobního života. Díky tomu jsme se tu stali nejen kolegy, ale i přáteli. Konkrétně bych chtěla poděkovat všem zaměstnancům na ARO, MO JIP, anestezii i ambulanci za skvělou spolupráci a všem přeju zdraví a spokojenost v práci.