Na stejné chodbě, ve stejném bílém plášti – ale s obrovským nadhledem a zkušenostmi, které nelze vyčíst z učebnic. Zdravotní laborantka Jaroslava Pavlíková působí v Nemocnici AGEL Nový Jičín od roku 1975. A i po padesáti letech na plný úvazek říká, že práce jí dává smysl.

Jaroslava Pavlíková, laborantka z Oddělení klinické biochemie a hematologie, zasvětila nemocnici téměř celý svůj život. Co její práce obnáší?

Působím na OKBH na úseku hematologie a krevní banky, kde vyšetřujeme krevní obrazy, koagulace a provádíme předtransfuzní vyšetření. Práce je pestrá a nikdy není stejná, to mě na ní baví dodnes.

Pamatujete si na své úplné začátky v roce 1975?

Pamatuji si to velmi dobře. Veškerá práce byla manuální, nebyly žádné analyzátory, počítače, všechno se provádělo ručně. Hlavní pomůckou pro nás byl mikroskop, fotometr, centrifuga, počítací komůrky a pipety.

Celý profesní život jste strávila na jednom oddělení. Co vás na práci v laboratoři tak zajímalo?

Je to pěkná práce a taky jsem měla štěstí na kolegyně, na které jsem se mohla vždy spolehnout a požádat je o radu.

Co všechno se za tu dobu v laboratoři změnilo – a co zůstalo stejné?

Změnilo se téměř všechno. Hematologická laboratoř byla dříve součástí Transfuzního oddělení, laborantky prováděly nejen vyšetření, ale také se podílely na odběrech dárců krve, tehdy ještě do skleněných láhví. Chodili jsme odebírat děti na dětské oddělení do prstíčků a získat výsledky rozboru krve trvalo mnohem delší dobu.

Stejná zůstala pouze zodpovědnost za správně provedená vyšetření.

Máte nějakou vzpomínku, která Vás rozesmála nebo zůstala v hlavě dodnes?

Ano! Tím, že práce v laboratoři byla především manuální, o úsměvné situace nebyla nouze. Stačilo například špatně zavřít víko od centrifugy a hematokritové trubičky byly všude a muselo se začít znovu.

Jak vypadá váš běžný den dnes?

Dnes už máme k dispozici analyzátory, počítače, takže pracovní den začíná přípravou měřící techniky, vyšetřením kontrol kvality, vkládáním vzorků a samotnou analýzou krevních obrazů a koagulačních vyšetření. Na krevní bance zase vyšetřování krevních skupin, vyhodnocování testů slučitelnosti a kompatibility krve a vydávání transfuzních přípravků na oddělení.

Na co jste za ta léta nejvíce pyšná?

Určitě na své dva syny, dosáhli oba vysokoškolského vzdělání, i když to někdy nebylo jednoduché. Mají šťastné rodiny a my s manželem krásná vnoučata.

Je něco, co děláte v práci nejraději?

Mám ráda všechno. Práce v laboratoři je velice pestrá a vyžaduje hodně znalostí, například hodnocení morfologie buněk pod mikroskopem nebo správné nakřížení krve k transfúzi.

Co byste poradila novým kolegům a kolegyním?

Aby jejich sebevědomí a pokora byly stejné na miskách vah a aby v sobě našli schopnost přijímat zkušenosti starších kolegyň.

Kde berete energii na plný úvazek i po tolika letech?

Mám ráda přírodu, zahradu, kytičky. Relax je příjemný benefit, například letos Vysoké Tatry-Smokovec a také pobyt u moře.

Máte nějaký rituál v práci?

Úsměv na tváři …. s ním jde všechno lépe!

Chtěla byste něco změnit?

Možná jen to, aby byla práce laborantů více vidět a byla více ceněna. Je důležitá a často zůstává „v pozadí“.

A kdybyste mohla vzkázat něco sama sobě z roku 1975?

I když jsem nevěděla do čeho jdu a co bude práce obnášet, že jsem si vybrala dobře. O tom určitě svědčí těch 50 let na stejném pracovišti.